Marta se vracela z práce domů. Na zadních sedadlech vezla nějaké meteriály z práce. Bylo už trochu šero, ale v jejím novém autě si připadala prostě úchvatně. Najednou zahlédla v dálce stopaře. Okamžitě zastavila, protože i ona nedávno ještě stopovala auta aby se nějak dostala domů a tak věděla jak dlouho se může jeden člověk načekat.Proto okamžitě zastavila. Stopař otevřel dveře a velmi mile pozdravil a usmál se. Byl to asi nějaký boháč. Měl krásnou vypranou košili, sakovyžehlené jako podle pravítka, na hlavě nízký klobouk a v ruce kufřík. Ten byl velmi pěkný. Kožený se zlatými přezkami. Stopař si okamžitě nastoupil, kufřík dal pod nohy a stále se tvářil velmi mile. Jeli ani ne pět minut když se ten muž zeptal, jestli by si mohl sednout dozadu. Martě nebylo jasné proč a tak jí musel vysvětlit že ve předu má strach z toho, aby do něčeho nenarazili a že vzadu se cítí klidnější.Za normálních okolností by ho Marta dozadu samozdřejmě pustila a teď, když vzadu byly ty materiály si nebyla jistá. Měla strach aby s nimi ten muž něco neudělal a tak mu situaci vysvětlila. "V tom případě mi prosím zastavte tady na této zastávce." řekl velmi podrážděně a když při odchodu začal nadávat a křičet radši Marta šlápla na plyn a z místa ujela.Teprve doma si všimla že ten podivný stopař zapoměl svůj kufřík. Nedalo jí to a podívala se dovnitř. V tom jí došlo proč chtěl ten stopař sedět vzadu. V kufříku byla pečlivě smotaná škrtící struna...

Marie byla závislá na počítači.Neměla moc kamarádů.Jen jejího kluka Merka a kamarádku Natašu. Jednou měla zrovna schůzku s Markem. Venku nebylo zrovna příjemné počasí.Pršelo a byla bouřka. A tak si Marie krátila čas u počítače. Zrovma majela na stránku, kde byly nejrůznější návody na vyvolávání duchů.Okamžitě si vzpomněla na Natašu, protože ta se o takové věci velmi zajímá. Marii se to však zdálo, jako holí nesmyls.Řekla si že má ještě hodinu čas než se bude chystat na schůzku s Markem a že si teda zkusí vyvolat nějakého toho ducha. Byla přesvědčená o tom, že se to nepodaří, protože je to holí nesmys. Důkladně si přečetla návod a pustila se do toho. I přesto, že si přečetla varování, že toto vyvolávání smí provádět pouze experti a nikoliv začátečníci. bylo to napsáno pod návodem velkými červenými písmeny. Ale Marie na to nedbala. Začala tedy duchy vyvolávat. Nic se dlouho nedělo a tak se Marie rozhodla, že toho nechá a že si radši půjde zase sednout k počítači. Najednou se však ozval křik nějaké ženy. Obrazovka počítače zčernala a oběvila se tam hlava nějaké ženy, s rozcuchanými vlasy, která tak hrozně ječela.Pak křikla něco ve smyslu, že trest Marii nemine a z očí jí vyšlehly plameny. Celý byt začal najednou hořet a Marie omdlela strachy a hrůzou. Probudila se až v nemocnici, kde se na ní dívala Nataša. Doma prý vypukl ohromný požár a kdyby Marek, který měl o Marii strach, protože ona nikdy nechodí na schůzky pozdě, včas nepřišel mohlo být pozdě. Marie se Nataši svěřila s tím, proč se jejich dům ocitl v plamenech. Ta okamžitě šla zjistit vše o tom šíleném vyvolávání duchů a přišla na velmi děsivou věc. Toto vyvolávání, mělo vyvolat ducha jedné mrtvé dívky, která týrala rodiče.A bohužel zemřela někde v místech, kde Marie bydlí.A jak to bylo potom když se Marie dostala z nemocnice domů??? Byla jako vyměněná.Mnohem plaší než dříve a měla nepřekonatelný strach z počítačů, ohně a z lídí s tmavými rozcuchanými vlasy...

Jedna dívka měla spát sama doma. Nebála se, protože u sebe měla svého psa. Ten vždycky spával pod její postelí, a když děvče dostalo strach, vystrčilo ruku ven z postele a pes ji začal olizovat. To dívku vždycky uklidnilo.
Večer si vlezla do postele a poslouchala rádio. Náhle přerušili program a hlasatel oznámil, že z nedaleké věznice uprchl nepříčetný vrah, který požírá lidské maso. Bylo nutné zhasnout všechna světla, neboť nebezpečného šílence přitahovalo maso, krev a světlo.
Dívka zhasla lampu a vystrčila ruku z postele. Cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Po chvíli se ale vzbudila, protože měla dojem, že slyší, jak jde někdo po schodech. Vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Za chvíli se vzbudila podruhé. Zdálo se jí, že z koupelny slyší mlaskavé kapání. Ale zase jenom vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Spala klidně až do rána.
Když druhého dne ráno vešla do koupelny, uviděla svého psa zavěšeného nad vanou na sušáku na prádlo. Byl podřezaný a všechna krev z něho vytekla do vany. Na zrcadle bylo krví napsáno: "I lidé dovedou olizovat ruce".

Do jednoho města přijel cirkus.Matka vzala svého 5letého synka na velmi populární atrakci ježdění na koni. Posadila dítě na koně a o víc se nezajímala. Když chlapeček slezl z koně opakoval pořád dokola "ten koníček kousl". Matka ho pořádně celého prohlédla, ale nikde neviděla ani kousnutí ani otisky zubů. A tak to nechala být a šli domů. Jenže další den dostal chlapeček vysoké horečky a když zavolala matka doktora, tan jí řekl velmi znepokojující zprávu. Její kluk byl otrávený. Nemohl už nic dělat a chlapec zemřel. Matka se vypravila do cirkusu a důkladně si prohlédla toho koně.Velmi se vyděsila když uviděla, že mu chybí jedno oko a místo něho je v důlku stočená zmije, která pomalu vylézala. Teď už pochopila, že jejího kluka, jí uštknula právě tato zmije...

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byl už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.

Věřte,nevěřte,ale tento příběh se skutečně stal.Nedaleko Valašských Klobouk bydlel jeden archeolog a ten se zajímal o tajemný hřbitov dinosaurů.Po dlouholetém hledání a pátrání,konečně našli jednu kost.Byla ohromná.Měřila 2 metry.Všichni byli hrozně rádi,že se konečně dostali k výsledku.Jejich radost se ještě zvětšila,když našli další kost.Ta měřila 1,90 metrů.Tu si vzal archeolog domů,aby si ji mohl sám důkladně prozkoumat.Nechal ji ve sklepě ve vitríně. S ním bydleli ještě sužebník,kuchařka manželka a dvě děti.Všichni měli z tohoto objevu velkou radost. Přišla noc. Archeolog i jeho manželka šli spát,ale v noce je najednou probudily zvláštní zvuky.Jako by někdo chodil po schodech a pak po chodbě.Nejdříve si mysleli,že je o třeba jenom služebník nebo třeba kuchařka,ale potom se najednou ozval hrozný křik a najednou ticho.Archeolog rychle vstal a utíkal se podívat,co to bylo.Jak se zděsil když uviděl na zemi ležet služebníka.Okamžitě zavolal policii a záchranku.Ale bylo pozdě.Služebník byl mrtvý,Nikdo však nemohl přijít na příčinu smrti.Další den dělal archeolog pokusy s tou kostí.Byla ovšem nějaká poškrábanější oproti včerejšku.Ale zkoumal.Až přišel k hroznému závěru.Ta kost byla lidská.Bylo to velmi divné,Údajně to bylo pažní kost.Ale takhle velká? To se mu vůbec nezdálo. Když šli večer spát a konečně usnuli.Najednou je opět probudily ty samé zvuky co včera. Archeolog neváhal a rychle vběhl do tmy.Zvuky se začaly ozývat z předsíně. Rychle tam běžel,ale vtom uslyšel zase výkřik a ticho.V předsíni leželo tělo kuchařky.Zavolal policii i záchranku,ale opět bylo pozdě.Kuchařka byla mrtvá. A její příčinu smrti opět nikdo nezjistil.Když archeolog pracoval a zkoumal kost další den,zjistil,že v kosti jsou velmi silné rýhy.Ještě silnější než předchozí dny. Byl večer.Celá rodina šla spát ve velkém strachu.Ale přesto usnuli.Kolem půlnoci je opět vzbudily zvuky.Ty se rychle blížily a najednou utichly.Jako by se nic nestalo.Ale to už ticho přerušil dětský výkřik.Archeolog se svou ženou se zděšení utíkali do dětského pokoje.Jenom doběhli.Uviděli na zemi dítě.Mrtvé dítě.A to druhé se zděšením sedělo na posteli a třáslo se po celém těle.Na zemi ležela kost. Celá od krve.Jenom tam tak ležela. Archeolog ještě tu noc odnesl velkou kost zpět na hřbitov.Od té doby hrozné vraždy zkončily.A archeolog doufá,že ten hřbitov už nikdy nikdo neobjeví...

Bouřka

Byla jednou jedna prababička a ta bydlela na okraji vesnice. Jednou byla hrozná bouřka a v tom někdo zabouchal na okna světnice. Prababička si nejprve myslela, že se jí jenom něco zdá, ale za chvíli se ozvalo ještě silnější zabouchání na dveře. Prababička věděla, že za bouřky se nemá nikomu otevírat.Ale zachvíli se ozvalo ještě silnější zabouchání. To už prababička nevydržela a šla otevřít.Jakmile se dveře pohnuly, tak se ozvalo obrovské zhřmění.Před dveřmi se zvedl drobný vítr a za chvíli vše utichlo. Prababička to všem vyprávěla a do týdne od této chvíle zemřela a nikdo nenašel příčinu její smrti. Do její chaloupky se nastěhoval její přítel. Jednou byla zase ta bouřka.Úplně stejná jako tehdá a příběh se znova opakoval. Napřed někdo zaklepal na okenice a potom začal bušit na dveře. Prababiččin přítel si vzpomně na ten podivný příběh a tak neotevíral. Venku bouřka stále sílila a bouchání na dveře nepřestávalo a nepřestávalo. Přítel měl hrozný strach.Ráno když bouřka začala utichat zmizelo i bouchání a hluk, který to vše doprovázel. Přítel byl tak vyděšený že se raději odstěhoval.Ovšem už nikdo se nikdy nechtěl do této chaloupky přistěhovat...

Nový přítel

Klára sedí v objetí jejího kluka Radka a koukají se na romantický film. Klára se podívá na hodiny, které ukazují 17:30! "Radku, já už musím domů, mamka mi dneska představí jejího přítele víš? No a pak se vezmou!" řekne Klára Radkovi. "Tak jo! Snad bude ten její přítel hodný!" usměje se Radek. U dveří se políbí,a pak Klára běží domů. Je hrozně zvědavá na svého nového tátu. "Nazdar mami!" pozdraví Klára mámu, když dorazí domů. "Ahoj Klárko! Jdi se převléknout! Za chvíli Roman příjde!" řekne jí mamka a Klára jde do pokoje. Vezme si džínovou sukni a nové triko s vlajkou Brazílie. Učeše se a jde do kuchyně pomáhat mamce s večeří. "Těšíš se?" vyptává se mamka Kláry. "Jo, docela i jo!" odpoví Klára. Její pravý otec jí zemřel, když jí bylo 5 let. Na AIDS! "Jo a Roman(mamčin přítel) má i syna, takže budeš mít nového brášku!" řekla mamka. "Jasně mami, budu mít dva brášky! Tamtoho a toho malého drobečka, co máš v bříšku!" řekne Klára a pohladí maminčino bříško. To dítě čeká samozdřejmě s Romanem. Někdo konečně zazvoní. "Mami, běž otevřít, já zatím dochystám večeři!" řekne Klára mamce a její maminka jim jde otevřít. "Ahoj!" "Čau!" "Dobrý den!" uslyší Klára uvítání hostů. Vezme nádobí a jde se podívat do jídelny. Ale jenom, co spatří syna toho Romana, upustí leknutím nádobí. Ten syn byl totiž její kluk Radek...